Táta ji jednou ale asi překecal. Mě bylo asi 8 let a naši mi řekli, že jedou skrz práci někam a tak mě hlídala teta. Když naši odpoledne přijeli.. tak jsem šla do pokojíčka a u komory byl růžový koš a v něm malinký štěňátko. Na místě jsem se málem rozbrečela. To byl můj nejhezčí dáreček. Takový krásný pocit, že z ničeho nic uprostřed předsíně je koš a v něm něco co se hýbe. To byla nádhera.
Míšáček byl úžasnej. Ale za nedlouho jsme se dozvěděli, že má něco s kloubama. Že má dysplazii. Když jsem s ním šla ven, ušel pár kroků a ihned si lehl, protože dál nedošel. Bral různý prášky a vápníkovej prášek... Musel žrát jenom granule Eucanuba, protože ty jediné mu pomáhali. Ale jak šel čas, tak se mu to zlepšovalo. Je to nemoc, která samozřejmně nikdy úplně nezmizí a kdykoliv se může vrátit. Každou zimu, se Míša jen tak prochladil a zase pajdal. Někdy musel dostávat i injekce, aby mohl vůbec chodit.
No a nedávno, na začátku prázdnin v roce 2007 tak jsem s ním šla před barák na procházku a z ničeho nic mi začal pajdat. Nevěděla jsem co to je. Ale on pajdal asi už tři dny a já jsem řekla, že s ním půjdu k veterinářovi. On mi řekl, že mu na páteři vyrůstají výrustky a ty ho můžou začít tlačit na míchu a on může ochrnout. Bylo to pro mě težké, protože doktor řekl, že bude nejlepší když půjde na operaci, ale ta by stála kolem 30.000 i více korun a na to prostě naši neměli. Takže mi řekli, že ho zatím budou přeléčovat antibiotikem atd. a že pokud to s ním nebude lepší že ho budou muset utratit. Pro mě to bylo strašné období. Nedávala jsem to rodičům najevo, ale každej večer jsem se prostě modlila ať to přestane a Míša bude zase v pořádku. Bral antibiotika, ty byli samozřejmně taky drahé a různé injekce. Ale najednou přestal pajdat. Můj Míša se zase vrátil do normálu. Doktor říkal, že se mu to může kdikoliv vrátit. Ale to mi bylo jendo. Hlavní je, že Míša je zase v pořádku. Samozřejmně, že někdy když je dýl venku, zase kulhá, ale to je prostě těma kloubama.
No nic, teďka už je zase v pohodě. Takže jsem ráda, že k tomu utracení nedošlo, protože si neumím ani představit co bych dělala. Mám sice dvě sestry, ale ty mě moc v lásce a já je nemám. Nemáme se moc rádi. Jedné je 13 a té druhé 8. Já jedinýho koho můžu považovat za sourozence je ten pejsek. Je to opravdu můj nejlepší přítel a nevím co bych si bez něho počala. Mám ho strašně ráda.. "Za Všechno ti moc děkuji Míšo."